Minulé ročníky

Pivní info

Přístupy 2011

Na sedmém ročníku se ale sešel tým v nejlepším složení, které se dalo z mých známých vygenerovat. Víceméně naše stará partička která už jednou od vítězství nebyla tak daleko. Naše ambice tedy byly poměrně veliké... Moje osobní příprava začala již ve středu dva dny před závodem. 10 piv a 4 zelený se mnou udělaly pravé divy (házení telefonů do piva atd...) a já jsem trochu začal mít obavy, abych nebyl brzdou týmu.

V pátek jsem se ale pustil do příprav s plným nasazením. K snídani klobása s fazolema, které mi měly pomoci vykompenzovat mojí špatnou fyzickou kondici a umožnit v nouzi zapnout raketový pohon. Lehký oběd, 20 dkg samotné osmažené anglické slaniny, jsem zapil jednou Plzní. Začínal jsem cítit životní formu. Vybavil jsem se staršími trenýrkami kterých nebude škoda kdybych se posral nebo pochcal a s kusem špeku v kapse jsem vyrazil na Palačák. (pro upřenění pojmů: Špek je pro mě taková ta mastná vyuzená věc z řeznictví a nemá nic společného s rostlinnými výrobky.)

Poměrně veliká účast, organizátory najmutý ožrala blábolící něco o národních hodnotách pro pobavení soutěžících, okoukávání ostatních týmů, pití z vítězného poháru, to vše přispělo k vytvoření skvělé předstartovní atmosféry. Po vylosování hospod jsem trochu pociťoval zmatek nad výběrem nejvhodnější trasy, ale na cestě od U pomníku k Bubeníčkům se zrodil poměrně dobrý plán, kterého jsme se drželi až do konce. Již na prvních metrech cesty se začalo projevovat mých 10x kilo živé váhy a já začínal cítit že jsem na tom fyzicky hůř než kdy jindy. Cesta z Bubeníčků do Lazarský byla doprovázena křečemi v lýtkách a mými obavami jestli vůbec dojdu.

Pivo na Hlaváku bylo naštěstí tak příšerný, že mi dalo možnost na chvíli zapomenout na bolest. Při jízdě z Hlavního nádraží na Republiku se nám podařilo setřást jeden tým, který se za námi pořád vlekl jako smrad. Chytře jsme nastoupili do špatné tramvaje, abysme jim po bleskovém výstupu u Masaryčky mohli zamávat a popřát šťastnou cestu na Florenc. Přesun z Náměstí republiky k Templářovi byl co se týče mé rychlosti tak zoufalý, že jsem začínal mít obavy o nepříznivé ovlivnění výsledku celého týmu. Naštestí jsem dostal spásný nápad a to ten že budu prostě o to rychlejc pít. Z hospody U Staropramene, kam jsem prišel jako poslední, jsem odcházel s takovým náskokem že jsem pohodlnou chůzí za doprovodu našeho nesoutěžícího kolegy Charlieho dorazil ke Lvovi shodně se zbytkem týmu a ještě jsem po cestě koupil lahváče. Od Lva jsem odcházel také se značným předstihem, takže jsem sice neviděl naší první penalizaci, kterou zařídil Tomáš při vycházení ze Lva, ale zato se mi podařilo zaostřit na jízdní řády na zastávce Zborovská a zjistit, že odtud žádná tramvaj na Újezd nejede.

V tramvaji z Anděla na Újezd jsem udělal osudovou chybu. Mému kolegovi jsem půjčil poslední zbytek špeku, kterým jsem se průběžně promazával a ten mi ho hodil na zem. Následky pro mě byly katastrofální. V Arestu to ještě šlo, ale po dvanáctce u Přemysla Otakara jsem pár minut opřený o barák čekal příchod další penalizace. Kdybych to byl vědel, bez zaváhání bych si ten špek ze země zvedl. Naštěstí jsem to rozdejchal a od Černýho orla jsem už zase vycházel jako první.

V lanovce nahoru jsme jeli s týmem DSPSD. Devět piv nám dodalo pořádnou bojovou náladu a začaly padat různé narážky a urážky. Naštěstí z nich vypadlo že mají 4 penalizace, takže jsme měli 15 minut rezervy. Ta se zkátila o pět minut rozšířením Tomášovy sbírky penalizací při dopíjení lahváče. Bohužel tři týmy před námi měly poměrně solidní náskok, takže 4 místo bylo to nejlepší co jsme dokázali. Ale zase na druhou stranu je to jako kdybychom ve Formmuli 1 dojeli za M. Schumacherem, R. Barrichellem a J. Buttonem a to by zase tak špatný nebylo ...

Od zítra začínám běhat kolem baráku abych si zlepšil kondici, takže PŘÍŠTĚ SE TĚŠTE!!!!