Pullitr piva - Lachoutka
Základní info

Minulé ročníky

Pivní info


Přístupy 2011

© MD 2002 | 1.09
© YF-YP 2009 | 1.10
Kontakt: dejf.r@centrum.cz
Pivní Tácky (H) ZÁŽITKY ZE ZÁVODU

Lachoutkův Memorial
události jak je zachytili účastnici



ročník 1998 | závod podle Duchoňe - tenkrát poprvé

Lachoutkuv memorial, nebo take pivni maraton je soutez. Pravidla jsou jednoducha. Soutezi ctyrclenna druzstva. Kazde druzstvo obdrzi papir s deseti hospodami, kde kazdy clen musi vypit jedno pivo, to znamena deset piv na osobu. Jak si druzstva zvoli trasu, je jedno, dany je pouze konec. Posledni pivo musi bejt lahvac a musi se vypit na Petrine. Cilem teto akce neni vyhrat, ale dokoncit soutez, v mem pripade heslo zmenilo podobu na "Cilem akce neni vyhrat, ale prezit, protoze jsem deset piv jeste v zivote nevypil.

Sraz na Karlaku nestiham a jeste tam pobiham po metru jak trotl. V 17:43 je odstartovano. Z hospod na itinerari znam pouze dve, to mi ale nevadi, v cele mame zkuseneho Stepana, ktery excelentne zvolil trasu. Dale se v nasem druzstvu vyskytuje Martin z vodaka, co ma dvanactiletou, nebo jedenactiletou sestru, kterou hlida. Pak tu je Zabis, take bude dneska prolamovat hranici deseti piv poprve.

Na prvni jdeme do Suche dasne. Je tam jeste docela malo lidi a pivo maji vyborny. Mame od nich pozdravovat U Karla, a jejej. Kdyz jsem ho dopil, cejtil jsem, ze dneska jsem ve forme. Pokracujeme do druhe hospy, k Libusi. Tady tocej Starouse a bylo poznat, ze je o tridu horsi, nez Gambac v Suchy dasni. Opet vse v pohode. Dalsi na rade je Karel, tam se nam se Stepanem moc nechce, posledni dobou nas tam nak nemaj radi. Nase obavy byly rozptyleny, pani servirka si nas nepamatovala, mi ji ano. Zjistujeme, ze tu jeste nikdo nebyl a to nas tesi, mame skvelej cas. Na Vytoni jsme trochu popobehli a naskakali do tramvaje mirici zpatky na Karlak. Alkohol zacina stoupat, ale vypada to velmi dobre. Na Karlaku po vystoupeni z tramvaje potkavam Babina, to je nahoda. Vymenili jsme si pozdravy a rozdelili se. Nevypadal moc dobre. U Pomniku je narvano a jeste ke vsemu Martin zdrzuje a odchazi na zachod. Jakoby si neuvedomoval, ze kazda minuta na zachode se nam v zaveru muze vymstit. Na stanici tramvaje cekame na tu spravnou, ktera nas preveze pres most na Smichov. Kdyz prijela, potkavam v ni dalsi zname Petru Smolikovou s Papou. Jeste vetsi nahoda, moc jsme nepokecali, protoze jedeme jen jednu stanici. V Jamajce na me nastrazili past. Maj tu pet druhu medoviny, panaka za 13 kacek, no nekup to. Vsichni me premlouvali, at to nedelam, aleja byl neoblomny. Mandlova byla vytecna. Jamajka je dobra hospoda. Kousek od ni je Brouk. Zlomovy bod cesty, je povinne si tady dat sestnactku Valdstejna. No uz to do nas tolik neleze, je poznat, ze to je sila. Pred odchodem pouzijeme jejich toaletu, kde nas nenapadnej chlapik pozada, at tam nezvracime, ze to tam pak bude muset uklizet. Nevim proc, ale Zabis si to vzal doslova a vrhnul to pred hospodou. Prchame pryc. Na Karlak tramvaji a pak za CVUT k Zaludu. Tam potkavame konkurenty, Stepan s Martinem a s Zabisem tvrdej, ze jsme na tom lip. Ja letim tak dvoustovkou. Opoustime to tu a ceka nas Templar v Masne, tam jeste nikdo z nas nebyl. Do Dlouhe se dostavame, ale nevim jak, asi tramvaji, bylo by to logicke. Bohuzel mozek prestava zapisovat. V Dlouhe v nejakym kramu kupujeme lahvace a pro me Fidorku, na kterou jsem zapomnel, jakmile jsem si ji strcil do kapsy. Nachazime Masnou, ale Stepanova navigace selhala a hospodu jsme o jedny dvere minuli. Vyneslo nam to dvanactku misto desitky. U Templare ale byli tak hodny, ze nam orazili papir, i kdyz jsme si u nich nic nedali. Mame osm piv a ja jsem na plech. Skoro sprint na Mustek do metra me neprobral a ja netusim, jak jsme se do hospody Pod Petrinem dostali. Vim jenom, ze jsem potkal Petru z telocviku ze softu a ze jsem pri tom urcite nevypadal dobre, coz neni dobry. Nahoda je peknej parchant. Pod Petrinem jsem stacil trochu polejt vrchniho, kterej me nemel rad, ale ja to opravdu neudelal schvalne. Dosli jsme k lanovce a zjistili, ze stihame prave tu posledni, meli jsme radost. Spolucestujici asi ne, protoze jsme byli dost hlucni. Na Petrine jsme si sedli pod rozhlednu a dorazili toho lahvace. Flasky jsme nekam nahazeli, myslim, ze se rozbili. Me napadlo, ze vylezu na rozhlednu, ale nastesti jsem nebyl schopnej svuj navrh prednest, takze zustalo jen u napadu, nastesti. Konec jsme slozite odecetli z hodinek, ktere ukazovali 21:06. Celou trasu jsme tedy zvladli za uctyhodne tri hodiny a dvacettri minut.

Tim to ovsem nekoncilo, pokracujeme k Petrusce na Willis party. Cesta z Petrina je s kopce a ja letim tak tristovkou. Jednou jsem zaslajdoval tak sikovne, ze jsem si ponicil bok, podruhy koleno, no a pak jsem to nekolikrat zkousel po rukou, jeste to musim pilovat. Chytli jsme dvanactku, kluci tam neco resili s nejakou holkou, ja jsem v pohode. Na Holesovicich si v mekousi kupuju hranolky, cimz jsem se ostatnim ztratil, kdyz jsem je nasel, tak byl zase ztracenej Pepa, protoze me sel hledat. Kdyz vsichni nasli vsechny, zavolali jsme k Petrusce. Volal Pepa, ja se taky snazil nekomu neco sdelit, ale nevim co. Nejakym teleportem jsme se dostali k dalnici, kde jsme cekali na Jeana s autem. Byla tam pekna znacka Prikazany smer jizdy. Pokousel jsem se ji nejak lidsky vyndat, nebo ne ? Nevim. Pak se do toho pustil Zabis a brutalne ji vyrval. Vysroubovali jsme zarovky a poslali je vzduchem pres magistralu, co se s nima stalo nevim, tak daleko jsem uz nedohlid. Nastesti Jean prijel rychleji, nez policajti. U Petrusky bylo lidi jako psu a medovina a my ctyri na plech. Paty element jsem zase nevidel, protoze sem us. Snad se jednou dockam. Super akce, zadny ztraty na zivotech a rano hlava nic nerikala, akorat motoricke schopnosti byli velmi omezene.

Bohuzel nase usili nebylo korunovano uspechem nejvyssim. Ale pri mem prvnim startu hned druhe misto, to taky neni spatne.


Pivní Tácky (L)