Základní info
Minulé ročníky
Pivní info
Přístupy 2011
© MD 2002 | 1.09
© YF-YP 2009 | 1.10
Kontakt: dejf.r@centrum.cz
|
ZÁŽITKY ZE ZÁVODU
Lachoutkův Memorial
události jak je zachytili účastnici
ročník 1998 | závod podle Duchoňe - tenkrát poprvé
Lachoutkuv memorial, nebo take pivni maraton je soutez. Pravidla jsou jednoducha.
Soutezi ctyrclenna druzstva. Kazde druzstvo obdrzi papir s deseti hospodami, kde
kazdy clen musi vypit jedno pivo, to znamena deset piv na osobu. Jak si druzstva zvoli
trasu, je jedno, dany je pouze konec. Posledni pivo musi bejt lahvac a musi se vypit
na Petrine. Cilem teto akce neni vyhrat, ale dokoncit soutez, v mem pripade heslo
zmenilo podobu na "Cilem akce neni vyhrat, ale prezit, protoze jsem deset piv jeste
v zivote nevypil.
Sraz na Karlaku nestiham a jeste tam pobiham po metru jak trotl. V 17:43 je odstartovano.
Z hospod na itinerari znam pouze dve, to mi ale nevadi, v cele mame zkuseneho Stepana,
ktery excelentne zvolil trasu. Dale se v nasem druzstvu vyskytuje Martin z vodaka, co
ma dvanactiletou, nebo jedenactiletou sestru, kterou hlida. Pak tu je Zabis, take bude
dneska prolamovat hranici deseti piv poprve.
Na prvni jdeme do Suche dasne. Je tam jeste docela malo lidi a pivo maji vyborny. Mame
od nich pozdravovat U Karla, a jejej. Kdyz jsem ho dopil, cejtil jsem, ze dneska jsem
ve forme. Pokracujeme do druhe hospy, k Libusi. Tady tocej Starouse a bylo poznat, ze
je o tridu horsi, nez Gambac v Suchy dasni. Opet vse v pohode. Dalsi na rade je Karel,
tam se nam se Stepanem moc nechce, posledni dobou nas tam nak nemaj radi. Nase obavy
byly rozptyleny, pani servirka si nas nepamatovala, mi ji ano. Zjistujeme, ze tu jeste
nikdo nebyl a to nas tesi, mame skvelej cas. Na Vytoni jsme trochu popobehli a naskakali
do tramvaje mirici zpatky na Karlak. Alkohol zacina stoupat, ale vypada to velmi dobre.
Na Karlaku po vystoupeni z tramvaje potkavam Babina, to je nahoda. Vymenili jsme si
pozdravy a rozdelili se. Nevypadal moc dobre. U Pomniku je narvano a jeste ke vsemu Martin
zdrzuje a odchazi na zachod. Jakoby si neuvedomoval, ze kazda minuta na zachode se nam
v zaveru muze vymstit. Na stanici tramvaje cekame na tu spravnou, ktera nas preveze pres
most na Smichov. Kdyz prijela, potkavam v ni dalsi zname Petru Smolikovou s Papou.
Jeste vetsi nahoda, moc jsme nepokecali, protoze jedeme jen jednu stanici. V Jamajce na
me nastrazili past. Maj tu pet druhu medoviny, panaka za 13 kacek, no nekup to. Vsichni
me premlouvali, at to nedelam, aleja byl neoblomny. Mandlova byla vytecna. Jamajka je
dobra hospoda. Kousek od ni je Brouk. Zlomovy bod cesty, je povinne si tady dat sestnactku
Valdstejna. No uz to do nas tolik neleze, je poznat, ze to je sila. Pred odchodem
pouzijeme jejich toaletu, kde nas nenapadnej chlapik pozada, at tam nezvracime, ze to
tam pak bude muset uklizet. Nevim proc, ale Zabis si to vzal doslova a vrhnul to pred
hospodou. Prchame pryc. Na Karlak tramvaji a pak za CVUT k Zaludu. Tam potkavame konkurenty,
Stepan s Martinem a s Zabisem tvrdej, ze jsme na tom lip. Ja letim tak dvoustovkou.
Opoustime to tu a ceka nas Templar v Masne, tam jeste nikdo z nas nebyl. Do Dlouhe se
dostavame, ale nevim jak, asi tramvaji, bylo by to logicke. Bohuzel mozek prestava
zapisovat. V Dlouhe v nejakym kramu kupujeme lahvace a pro me Fidorku, na kterou jsem
zapomnel, jakmile jsem si ji strcil do kapsy. Nachazime Masnou, ale Stepanova navigace
selhala a hospodu jsme o jedny dvere minuli. Vyneslo nam to dvanactku misto desitky.
U Templare ale byli tak hodny, ze nam orazili papir, i kdyz jsme si u nich nic nedali.
Mame osm piv a ja jsem na plech. Skoro sprint na Mustek do metra me neprobral a ja netusim,
jak jsme se do hospody Pod Petrinem dostali. Vim jenom, ze jsem potkal Petru z telocviku
ze softu a ze jsem pri tom urcite nevypadal dobre, coz neni dobry. Nahoda je peknej
parchant. Pod Petrinem jsem stacil trochu polejt vrchniho, kterej me nemel rad, ale
ja to opravdu neudelal schvalne. Dosli jsme k lanovce a zjistili, ze stihame prave
tu posledni, meli jsme radost. Spolucestujici asi ne, protoze jsme byli dost hlucni.
Na Petrine jsme si sedli pod rozhlednu a dorazili toho lahvace. Flasky jsme nekam
nahazeli, myslim, ze se rozbili. Me napadlo, ze vylezu na rozhlednu, ale nastesti
jsem nebyl schopnej svuj navrh prednest, takze zustalo jen u napadu, nastesti. Konec
jsme slozite odecetli z hodinek, ktere ukazovali 21:06. Celou trasu jsme tedy zvladli
za uctyhodne tri hodiny a dvacettri minut.
Tim to ovsem nekoncilo, pokracujeme k Petrusce na Willis party. Cesta z Petrina je s kopce
a ja letim tak tristovkou. Jednou jsem zaslajdoval tak sikovne, ze jsem si ponicil bok,
podruhy koleno, no a pak jsem to nekolikrat zkousel po rukou, jeste to musim pilovat.
Chytli jsme dvanactku, kluci tam neco resili s nejakou holkou, ja jsem v pohode. Na
Holesovicich si v mekousi kupuju hranolky, cimz jsem se ostatnim ztratil, kdyz jsem
je nasel, tak byl zase ztracenej Pepa, protoze me sel hledat. Kdyz vsichni nasli
vsechny, zavolali jsme k Petrusce. Volal Pepa, ja se taky snazil nekomu neco sdelit,
ale nevim co. Nejakym teleportem jsme se dostali k dalnici, kde jsme cekali na Jeana
s autem. Byla tam pekna znacka Prikazany smer jizdy. Pokousel jsem se ji nejak lidsky
vyndat, nebo ne ? Nevim. Pak se do toho pustil Zabis a brutalne ji vyrval. Vysroubovali
jsme zarovky a poslali je vzduchem pres magistralu, co se s nima stalo nevim, tak daleko
jsem uz nedohlid. Nastesti Jean prijel rychleji, nez policajti. U Petrusky bylo lidi
jako psu a medovina a my ctyri na plech. Paty element jsem zase nevidel, protoze sem
us. Snad se jednou dockam. Super akce, zadny ztraty na zivotech a rano hlava nic nerikala,
akorat motoricke schopnosti byli velmi omezene.
Bohuzel nase usili nebylo korunovano uspechem nejvyssim. Ale pri mem prvnim startu hned
druhe misto, to taky neni spatne.
|