Minulé ročníky

Pivní info

Přístupy 2011

Zavod byl po mnoha odkladech, zpusobenymi organizacnim chaosem, zpusobenym nepritomnosti hlavniho organizatora Fily, zpusobene simulovanou nemoci, odstartovan neco po pul seste. Oproti lonsku menime trasu a sestnactkoveho Valdstejna si chceme odbyt hned jako prvniho. Zatimco my se pres most vleceme tramvaji, konkurencni tym bezi po svejch a to dokonce rychleji. U Brouka jsme ale prvni, protoze oni se jeste stavovali v Jamajce. Na ex se to rozhodne pit neda. V Jamajce Nymburska desitka by sla, ale nehrotime to. Pak zpatky pres most a vybrat hospody na Albertove. Z U Karla udelali tak strasne slusnou hospodu, ze az cloveka zamrazi. Prave tady se opet potkavame s nasim stinovym souperem. Pijeme stejne rychle a trasu mame zda se taky totoznou, rozhodne koncovka. U Libuse je obsluha jako vzdycky nervozni, ale dari se nam odpoutat od nasich strazcu, K Suche Dasni dorazime s mirnym naskokem. Pepa se Stepou sou vic v pohode a jdou napred k Pomniku, ja s Otou zasvecene debatujeme, kde se vyzvracime. Prichod souperu nas donuti k odchodu. U Pomniku se potkavame s Arnyho tymem, zatim jsme na tom stejne.

K Zaludu dorazeji vsechny nebo min tymu najednou, no stejne delame bordel jako kdyby nas byla trida na skole v prirode. Ota tu provede maly korekcni manevr. Jdeme do metra na Narodni, tentokrat chceme toho Templare najit na prvni pokus a hlavne rychle. Ostatnim tymum se ztracime z dohledu, vypada to nadejne. Templar byl nalezen jako za strizliva, bohuzel si nepamatuju, jak to tam vypada, protoze zapisovani do pameti uz ma mezery. Presun k Pod Petrinem nas stoji hodne sil a casu, cimz jsme si zavod vlastne prohrali, tady bude muset byt provedena podrobna analyza a vysetrit, kdo za to muze, ze jsme zabloudili v navigacne slozitem terenu Parizska-Staromestske namesti. Co jsme delali Pod Petrinem nevim, nekdo mi strcil pivo a ja se o nic jinyho nezajimal. Rychly presun k lanovce a tam, to je prekvapeni sedi Arny se svymi ozraly. Chvili resime kdy mame vystupovat, kdyz se ujednotime, ze to je stanici za Nebozizkem zaciname otvirat lahvace a radime se k vystupu. Mohutny beh dvou tymu pod rozhlednu byl opravdovym vyvrcholenim zavodu. Klopim do sebe lahvace, tak rychle jak to jen jde a zahazuju flasku. Rozhlizim se, jak na tom jsme, povzbuzuju Otu, ale marne, jsme druhy. O deset vterin jsme druhy. Ke cti nam ale slouzi to, ze nas tym byl kompletni, zato vitezove byli jenom tri. I tak je to velky uspech pro nase barvy, protoze souperit v piti piva s Arnym, to je asi jako zavodit se Zeleznym-vrhacem ostepu ve vrhani ostepem.

Do pristiho roku musime lip natrenovat presuny mezi kontrolnimi body hlavne v zaverecne fazi zavodu, kdy zavodnici vetsinou souperi se sebou samymi. Pak je pravdepodobne nutne drobne zmenit trasu, U Pomniku uz po nas urcite tolik netouzi.