Minulé ročníky

Pivní info

Přístupy 2011

Jak vidíte, žádný ráj na zemi. Taky se to odrazilo v nižší návštěvě diváku v místě startu závodu. Loni to tu vypadalo jako na demonstraci, letos jako před Delvitou, než ráno otevřou. Druhý a horší faktor mé poraženecké nálady byl můj zdravotní stav. Celý týden jsem strávil v posteli na neschopence s chřipkou. Dopoledne jsem zajel za doktorkou a rezolutně prohlásil, že už jsem zdravej a ať mě uschopní. Doktorka mě prohlédla a učast Lachoutky mi schválila předáním papíru s růžovým pruhem (to je ten pro účtárnu).

Nervozně přešlapuji na Palačáku a hledám největší soupeře, loňské vítěze, Pigmejův tým. Nejsou tady, to mě trochu uklidňuje, možná jsou nemocní. Co mě ale neuklidňuje, je neúčast poloviny našeho týmu. S Lázněm jsem telefonoval před 15 minutama a jeho "Už vyrážím..." mě vyděsilo, protože Lázňovo vyrážení je vždy aspoň na půl hodiny. Konverzujeme s Námořníkem, který se na nás přijel podívat až z daleké Kolumbie a ladíme taktiku s naším průvodcem Hajnem. MH a jeho tým dorazil, škoda, tedy musíme předvést to nejlepší co v nás je. Naštěstí i my jsme kompletní včetně Páji, který kvůli závodu přiletěl až z Anglie, nechť začne řežba.

Losování. Jako vždycky i letos se při malování kontrol do mapy trochu ztrácím, ale naštěstí máme do začátku závodu taktiku jasnou a další trasu vymyslíme za pochodu. Tři albertovské hospody projíždíme směrem od Libuše a rovnou nám štěstí nepřeje. U Kalendů vidíme, že jsme až za MHčkama, další rána nás čeká U Pomníku, právě narazili sud, takže čekáme, než se to natočí, odstojí. Tak hnusný pivo, jako je U Pomníku snad nikde netočej. O to překvapivější zjištění nás čeká U Parašutistů, jsme tu první. Není kam spěchat, sedáme si ke stolku s rezervací od 19.00. Ve chvíli, kdy do hospody doráží druhý tým, zvolna dopíjíme a volíme trasu k Bráníku s pauzičkou v parku, mě se vždycky chce po třetím pivu ... Tady bych přeskočil trochu nudnou pasáž v centru města, snad jen Lázňův dojemný příběh s odpadkovým košem by se dal zmínit, ale nebyl jsem přímý účastník. Na Narodní jako na potvoru potkáváme naše kamarády Bábina a Janka s Janou, stačíme akorát konverzačí NAZDÁAAR, CO TU DĚLÁTE? a prcháme přes most, U Dvou Ježků jsme totiž expertním odhadem zjistili, že když zvladneme rychlou koncovku, stihneme lanovku v 19:15. Na Újezdě si Námořník dává černé pivo a to asi bylo moje špatné znamení. Z hospody vybíhám jako třetí ... co vybíhám, snažím se aspoň jít, ještě kousek, kousek za křižovatku směrem na Petřín, abych byl o samotě, ale není mi dopřáno. Zastavuji se na rušné křižovatce a konám podle hesla: "Když musíš, tak musíš". Hlavou mi probíhají myšlenky na lidi kteří stojí na zastávce, co jsou zač? Nezná mě náhodou někdo? Snažím se co nejrychleji ukončit to trápení a vyrážím k Orlům dokončit misi. V 19:13, v naproste pohodě dopíjím deváté pivo a lehkým poklusem dobíháme lanovku. Je nám jasné, že jsme vítězi, MHčka nejsou v dohledu a tudíž máme náskok jedné lanovky. Pod rozhlednou se za zpěvu písní a vyřvávání bojových hesel pomalu dopíjíme k naší už páté výhře.

NA VÍTĚZSTVÍ !!!